Castello_di_Segonzano

Výchozí bod: (naproti kostelíku) od hotelu Piramidi dolů do údolí (směr Salotto). Asfaltová a dlážděná cesta. Za několik minut se dostanete ke zřícenině hradu Segonzano.
Hrad byl postaven v roce 1216 na pravděpodobných již existujících základech Rodolfem Scanciem de la Curte, poté přešel do vlastnictví Rottemburků a Lichtenštejnů a plnil funkci obrany jurisdikce údolí a posádky důležitého mostu přes řeku Avisio. Po staletích, kdy se mu dařilo střídavě, prožíval od roku 1800 úpadek. V roce 1796 se zde odehrála „bitva u Segonzana“ (2. listopadu 1796) mezi Napoleonovými vojsky a místními Schützeny. V soukromém vlastnictví (rodina Baroni a Prato, bývalí páni ze Segonzana) a téměř po stavební obnově. Krásné panorama údolí. Známé jsou dva akvarely německého malíře Albrechta Dürera, které obdivuhodně zachycují hrad v podobě z roku 1494.

Hrad Segonzano a Prà- Cantilaga

Cesta pokračuje směrem k potoku, mírně klesá vinicemi obklopujícími zříceninu hradu, až přejde silnici vedoucí do Cantilaga, lokality ležící pod skalnatým ostrohem hradu, kde se nachází most přes Avisio, starobylý brod římského původu, který byl ještě před několika lety nejdůležitějším místem pro přecházení mezi oběma břehy. Na okraji mostu stojí starobylý venkovský dům, který dnes slouží jako kůlna na nářadí, ale ve středověku zde sídlil hradní pán. Stezka pro mezky („corvaia“), která sestupuje z pravé strany údolí, byla ve skutečnosti cestou pro ty, kteří přicházeli ze severu (Brennero) a chtěli cestovat do Valsugany směrem k benátské rovině. Cestoval s ním také Albrecht Dürer, když se v roce 1494 chtěl vydat do Benátek studovat mistry italského malířství. Pokračujeme na sever proti proudu řeky Avisio a dorazíme do malé vesnice Prà. Kousek za vesnicí se nacházejí pozůstatky jednoho z mnoha vodních mlýnů, které podél potoka fungovaly.